Společenská místnost

-

Jelikož je James děsně originální mladý muž (což se ostatně potvrdilo již v minulosti, kdy různá děvčata tahal na jedno a to samé místo...), dnešní setkání si s Clau domluvili právě zde, ve společenské místnosti. Převážně také proto, že sám si nebyl prozatím jistý, na co přesně má náladu či co by chtěl dělat. Jemu by popravdě stačilo i to, kdyby si tu mohli zabrat ta nejpohodlnější křesla si sedačku a protlachali tu den. Ano, i to by ho učinilo zcela šťastným. Pokud by však jeho drahá polovička měla nějaký jiný, lepší (což není tak těžké) nápad, nebrání se ničemu. Ze své pozice v křesle, kde sedí, má perfektní výhled ven z oken, jehož závěsy nyní byly doširoka roztažené. Za oním oknem viděl možná tak velký kulový díky odrazu světla z místnosti, co určit však mohl, je fakt, že venku neprší. K čemu je tato informace dobrá nevěděl. Prostě to tak je. Pořád čumějíc z okna, nechá myšlenky pozvolna plout rozličnými směry. Úplně se zapomněl Clau zmínit o tom, jak dopadl s projektem do ruštiny. Sám na sebe byl pyšný, ačkoli stále mohl pár věcí vylepšit. Když si to však vzal kolem a kolem, B plus se mu zdálo jako obstojný výsledek. Jak bude reagovat Clau si netroufal odhadnout. Pokud to už ovšem nevěděla, protože to děvče má oči a uši naprosto všude.

Na dnešek se Clau neskutečně těšila. Do Jamesových narozenin sice zbývala ještě pěkná řádka dní, ale ona už se nemohla dočkat, až její nejdražší tohle překvapení uvidí. Ono nebylo ani moc na výběr, kvůli organizačním věcem mu musela popřát už právě dnes. To ale ovšem neznamenalo, že si na jeho narozeninový den nic neplánovala, právě naopak! Ale o tom až později...
Její příchod oznamoval dopředu snad jen klapot vysokých, jehlových podpatků, nebo možná vůně Chanelu- obojí by se dalo považovat za její poznávací značku. V elegantním outfitu a s rozpuštěnými vlasy vejde do společenské místnosti, aby spatřila Jamese, který už na ni očividně čeká. Nutno podotknout, že nepřišla ani pozdě a to je co říct. "Ahoj broučku." Broukne mu vesele do ucha, zatímco on studuje výhled z okna a vlepí mu pusu na líčko. Následně se posadí vedle něj a na uvítanou mu věnuje ještě jeden polibek, tentokrát už na rty. "Slyšela jsem o tom projektu do ruštiny a musím ti říct, že je to naprosto nedostačující a neodpovídající tvým znalostem a mému vynaloženému úsilí. Nicméně i přes to tě musím pochválit. Ale příště pokud to nebude minimálně áčko, tak s mojí pomocí nepočítej." Houkne zvesela, má opravdu dobrou náladu, to se musí nechat. "Každopádně to je teď vedlejší. Já jenom, že...se blíží tvoje narozeniny a já bych ti už chtěla popřát nějak dopředu. Neptej se proč, neptej se jak. Prostě jenom teď potřebuju, abys se mnou šel na pokoj a na nic se neptal, dobře?" Usměje se na něj tak nejhezčeji, jak jen umí a užuž se zvedá, aby ho mohla odprovodit. Vlastně se snaží jednat co nejméně hyperaktivně, aby nešlo poznat, jak moc je ze všeho nadšená. To se jí nakonec opravdu podaří a jedná celkem klidně, ale je to hlavně díky tomu, že je nervozní, kvůli tomu, jak na to všechno bude James reagovat. Těsně před pokojem se na něj otočí a zvedne obočí. "Teď zavři oči." Rozkáže mu a jakmile tak Jamie učiní, tak mu vlepí pusu. Poté ho vezme za ruku a pomalu otevře dveře a dovede ho k sobě do pokoje. Tímto tempem tak činí vlastně jenom proto, aby to celé trochu napjala, když už mu přeje takhle brzo. V jejím pokoji se nachází jedna obrovská krabice, která je polepená nejrůznějšími balícími papíry, na kterých jsou ještě dodělané nějaké dekorace a podobně. S tímhle se Clau piplala neskutečně dlouho, jen aby to na Jamese udělalo dojem. Na krabici nechybí ani jedna obrovská mašle, samozřejmě. Kolem dokola dárku jsou balonky všemožných barev (hlavně modré a travnatě zelené, Jamesovy oblíbené barvy), na každém z nich je napsáno "I love you <3." A aby toho nebylo málo, tak je pro ně připraven i stůl, který je jednoduše, leč pracně vyzdoben do vintage stylu a nachází se na něm víno v ledu, přichystané skleničky a samozřejmě i talíře. Pod jedním z nich je i obálka, ale o tom až později. Celou atmosféru doplňují svíčky a samozřejmě aroma lampy. Za zmínku taky stojí to, že Clau všechny dekorace, které měla v pokoji sundala a místo nich na prázdná místa pověsila šňůry na prádlo. Ano, šňůry na prádlo. Avšak na nich jsou kolíčkami zavěšené jejich fotky, jak jinak než v polaroid stylu. Připravené má Clau i písničky, ale nehodlá to zatím moc dramatizovat. "Už můžeš otevřít." Houkne na Jamese s úsměvem.
Pojďme si přiblížit onen dárek. Sice se jedná o jednu veeeeeelkou krabici, ale jakmile ji James rozbalí, je v ní jedna menší (ale stále obrovská) krabice a takhle pořád dokola. (Nutno podotknout, že všechny jsou nazdobeny s největší pílí, jakou do nich Clau mohla vložit.) Je to celkově přes 18 krabiček, než se James dostane k té poslední, úplně malilinkaté, která je potažena jemnou, meruňkovo-béžovou barvou. A pokud se Jamie dostane až sem, v téhle krabičce se ukrývají klíčky. Nic víc mu k tomu Clau samozřejmě neřekne.